Navigace
Obsah
Město je položeno na severním úpatí centrálních Brd,
oblast historicky tvoří nedílnou součást tzv. Podbrdska.
Region Hořovicko zahrnuje cca 37 obcí a svým vymezením odpovídá správnímu
obvodu pověřeného obecního úřadu Hořovice.
Zeměpisná poloha:
Hořovice leží v Hořovické pahorkatině.
- zeměpisná šířka: 49°50'8.843"N
- zeměpisná délka: 13°54'5.465"E
- nadmořská výška:
361.527 m n.m. - nádraží,
444 m n.m. - Dražovka
- zeměpisná šířka: 49°50'8.843"N
- zeměpisná délka: 13°54'5.465"E
- nadmořská výška:
361.527 m n.m. - nádraží,
444 m n.m. - Dražovka
Základní charakteristika města:
- Rozloha: 955 ha
- Počet katastrů: 2
- Počet obyvatel: 6 633 (k 1. 1. 2007)
Město překročilo hranici 6 000 obyvatel v roce 1989. Své doposud nejvyšší populační síly dosáhlo v roce 2007 (6 633 obyvatel). Relativní blízkost významných administrativních center ČR (Praha a Plzeň) a výborná dopravní dostupnost činí město stále přitažlivé, což se projevuje ve stoupajícím počtu obyvatelstva a rozšiřující se zástavbou na okraji města.
Znak
Popis: Polcený štít, v pravém červeném poli polovina černé nekorunované orlice se zlatou zbrojí, v levém stříbrném poli modré břevno.
Název města
Jméno Hořovice znamenalo buď ves lidí Hořových (z osobního jména Hoř vzniklého zkrácením původního Hořislav či Hořimír),
nebo ves lidí Horových (z příjmení Hora, kontaminací tvarů Hořice
a Hořovice.)
nebo ves lidí Horových (z příjmení Hora, kontaminací tvarů Hořice
a Hořovice.)
První zmínka
Lokalizace prvotního osídlení na území dnešních Hořovic není zcela jasná. Prvé obyvatele zřejmě přilákal mírný svah při středním toku potůčku pramenícího v Dražovce, který míjel místo později postaveného kostela sv. Jiljí, přetínal dnešní Pražskou ulici a ústil do Červeného potoka.
Původní osídlení Hořovic dalo zřejmě jméno panskému sídlu se dvorem, které vzniklo pravděpodobně v místech dnešního starého zámku asi někdy na přelomu 12. a 13. století.
Podle panského sídla a přilehlé osady se začal nazývat rod pánů z Hořovic. Za první známé majitele se považují bratři Noztupus a Gebhardus (Habart), kteří se připomínají poprvé roku 1229, ale bez vztahu k Hořovicím. S přídomkem „z Hořovic“ se objevují poprvé roku 1233 ve spisu Regesta Bohemiae et Moraviae. (díl IV. č. listiny 713)
Původní osídlení Hořovic dalo zřejmě jméno panskému sídlu se dvorem, které vzniklo pravděpodobně v místech dnešního starého zámku asi někdy na přelomu 12. a 13. století.
Podle panského sídla a přilehlé osady se začal nazývat rod pánů z Hořovic. Za první známé majitele se považují bratři Noztupus a Gebhardus (Habart), kteří se připomínají poprvé roku 1229, ale bez vztahu k Hořovicím. S přídomkem „z Hořovic“ se objevují poprvé roku 1233 ve spisu Regesta Bohemiae et Moraviae. (díl IV. č. listiny 713)
Založení města
Pravděpodobně v roce 1322 bylo při této osadě založeno město, vklíněné mezi tzv. Rokli s potokem na straně západní a mělký úval zmíněného potůčku pod Hořičkami na straně severovýchodní.
Panské sídlo a kostel se tak octly mimo městské hradby, ale pojmenování místa Hořovicemi se vztahovalo na celý sídlištní celek.
Zakládací listina města se nedochovala, shořela patrně při velkém požáru města v roce 1540, který zničil i ostatní městské písemnosti včetně všech privilegií. Její opis byl však zřejmě znám ještě v polovině 17. století, protože nám jej ve zlomku zachoval tehdejší regent martinického panství, Jakub Veltruský z Veltrub, ve svém urbáři z roku 1648.
V úvodu urbáře stojí doslova:
„To město je dosti starožitné, které dal vystavět jeden pán ze Žirotína, kterýžto se jmenoval Plichta, tak jakž při zakládání města od téhož pána hamfest (zakládací listina) tomu městu dán zní v tato slova: My, Plichta ze Žirotína spolu s Ješkem synem svým, založili jsme město Hořovice právem berounským…“
Podle tohoto záznamu tedy můžeme založení města Hořovice klást do období mezi roky 1303 (v tomto období získal Beroun městská práva, podle kterých se mělo řídit i nově založené město Hořovice) a 1322, kdy zakladatel města Plichta padl v bitvě u Mühldorfu, kde bojoval po boku Jana Lucemburského.
Panské sídlo a kostel se tak octly mimo městské hradby, ale pojmenování místa Hořovicemi se vztahovalo na celý sídlištní celek.
Zakládací listina města se nedochovala, shořela patrně při velkém požáru města v roce 1540, který zničil i ostatní městské písemnosti včetně všech privilegií. Její opis byl však zřejmě znám ještě v polovině 17. století, protože nám jej ve zlomku zachoval tehdejší regent martinického panství, Jakub Veltruský z Veltrub, ve svém urbáři z roku 1648.
V úvodu urbáře stojí doslova:
„To město je dosti starožitné, které dal vystavět jeden pán ze Žirotína, kterýžto se jmenoval Plichta, tak jakž při zakládání města od téhož pána hamfest (zakládací listina) tomu městu dán zní v tato slova: My, Plichta ze Žirotína spolu s Ješkem synem svým, založili jsme město Hořovice právem berounským…“
Podle tohoto záznamu tedy můžeme založení města Hořovice klást do období mezi roky 1303 (v tomto období získal Beroun městská práva, podle kterých se mělo řídit i nově založené město Hořovice) a 1322, kdy zakladatel města Plichta padl v bitvě u Mühldorfu, kde bojoval po boku Jana Lucemburského.
Změny ve vlastnickém uspořádání
Plichta ze Žerotína se synem Ješkem založil město Hořovice právem berounským a přidal k němu 60 lánů dědin. V polovici 14. století byly Hořovice rozděleny na dvě části, z nichž část s kostelem patřila Habartu z Žerotína. Z této části se stala samostatná obec Velká Víska, která byla sloučena v jeden celek s městem Hořovice až v roce 1919.
Správa území
Správa území do roku 1848
Ze správního hlediska patřilo území dnešního Hořovicka (a Berounska) nejprve pod tetínskou župu (11. až 12. stol.). Poté, co byla správní funkce Tetína zrušena, tuto úlohu převzal od 13. stol. hrad Nižbor. Od té doby se v listinách toto území označuje jako Podbrdský kraj (provincia Podbridye, 1275). V rámci správní reformy k Podbrdsku v roce 1714 připadl i dosavadní kraj Vltavský a tento nový útvar byl nazván krajem Berounským.
Správa území do roku 1960
Revoluční rok 1848 sebou přinesl nejen vysvobození z poddanství, ale také dalekosáhlé politické změny. Pod tlakem vnějších událostí byl vydán nový volební řád pro celou rakouskou říši, podle něhož si občané mohli sami volit starostu a radní.
Jednotlivá panství byla sloučena v soudní okresy, 3 soudní okresy měly tvořit podkrajství a několik podkrajství mělo být sloučeno v kraj.
V naší oblasti byly zřízeny okresy berounský a hořovický a měly se zbirožským tvořit jedno podkrajství jako část kraje pražského. O úřad podkrajský se samozřejmě ucházelo několik měst, po dlouhém vyjednávání byl úřad umístěn do Hořovic.
V roce 1862 byl přeměněn v Okresní hejtmanství, v roce 1868 bylo od politické správy odděleno soudnictví a bernictví. Podle zákona z února 1920 byl přeměněn v okresní politickou správu. V roce 1928 měl politický okres hořovický rozlohu cca 582 km2 s 73 776 obyvateli, zahrnoval v sobě samosprávný, soudní a berní okres berounský a hořovický. Berounský okres byl však již v roce 1868 zrušen. Hořovice se tedy staly správním centrem i pro Berounsko až do roku 1936, kdy byl Berounu statut okresního města vrácen. V následném období 1936 až 1960, s krátkou výjimkou v době okupace (zrušení hořovického okresu), tu vedle sebe existovaly okresy dva.
Jednotlivá panství byla sloučena v soudní okresy, 3 soudní okresy měly tvořit podkrajství a několik podkrajství mělo být sloučeno v kraj.
V naší oblasti byly zřízeny okresy berounský a hořovický a měly se zbirožským tvořit jedno podkrajství jako část kraje pražského. O úřad podkrajský se samozřejmě ucházelo několik měst, po dlouhém vyjednávání byl úřad umístěn do Hořovic.
V roce 1862 byl přeměněn v Okresní hejtmanství, v roce 1868 bylo od politické správy odděleno soudnictví a bernictví. Podle zákona z února 1920 byl přeměněn v okresní politickou správu. V roce 1928 měl politický okres hořovický rozlohu cca 582 km2 s 73 776 obyvateli, zahrnoval v sobě samosprávný, soudní a berní okres berounský a hořovický. Berounský okres byl však již v roce 1868 zrušen. Hořovice se tedy staly správním centrem i pro Berounsko až do roku 1936, kdy byl Berounu statut okresního města vrácen. V následném období 1936 až 1960, s krátkou výjimkou v době okupace (zrušení hořovického okresu), tu vedle sebe existovaly okresy dva.
Správa území do současnosti
Okres Beroun vznikl v roce 1960 sloučením velké části bývalých okresů Beroun a Hořovice a připojením několika obcí okresu Praha – Západ.
V červenci 1974byly při provádění územních změn čtyři obce s celkem více než pěti tisíc obyvateli připojeny zpět k okresu Praha Západ.
Od 1. ledna 2003 jsou Hořovice obcí s rozšířenou působností (často jsou uváděny také jako obec III. stupně), která byly definována na základě Zákona č. 314/2002 Sb., Vyhláškou Ministerstva vnitra č. 388/2002 Sb. pak byl vymezen její správní obvod. Na město Hořovice byla přenesena významná část kompetencí Okresního úřadu Beroun po ukončení jeho činnosti k 31. prosinci 2002. Správní obvod pověřeného Městského úřadu Hořovice představuje oblast o rozloze 247 km2 s cca 27 000 obyvateli.
V červenci 1974byly při provádění územních změn čtyři obce s celkem více než pěti tisíc obyvateli připojeny zpět k okresu Praha Západ.
Od 1. ledna 2003 jsou Hořovice obcí s rozšířenou působností (často jsou uváděny také jako obec III. stupně), která byly definována na základě Zákona č. 314/2002 Sb., Vyhláškou Ministerstva vnitra č. 388/2002 Sb. pak byl vymezen její správní obvod. Na město Hořovice byla přenesena významná část kompetencí Okresního úřadu Beroun po ukončení jeho činnosti k 31. prosinci 2002. Správní obvod pověřeného Městského úřadu Hořovice představuje oblast o rozloze 247 km2 s cca 27 000 obyvateli.
